Lenka Vaníčková - Blog

✏️ Jak vzniká ilustrace na placku a proč i malý formát potřebuje velké nápady

Sat, 12 Jul 2025 07:18:00 +0000

Placka-malý kulatý obrázek, který si dítě připne na batoh a dál o tom možná nepřemýšlí. Ale pro mě jako ilustrátorku je to malý, ale výjimečný prostor, kde se musí potkat příběh, emoce a funkčnost.

V tomhle článku vás vezmu do zákulisí tvorby jedné konkrétní ilustrace: Hukvaldského dobrodruha. Kreslila jsem ji pro děti, které navštíví hrad Hukvaldy a vydají se po stopách lišky Bystroušky.

A jak to celé začalo?

🔍 Všechno začíná obyčejnou skicou…

Skica je jako první nádech. V hlavě mám představu – kluk s batohem, liška, někde v pozadí silueta hradu – ale ještě nevím, jak to celé přesně bude vypadat.

Vezmu tužku (digitální, v mém případě) a začnu zkoušet. Kam dát postavu, jak zakomponovat text, kolik detailů se vejde do malého formátu, aniž by to působilo přeplácaně.

Někdy mi to vyjde napoprvé, jindy trávím dlouhé minuty jen hledáním správného výrazu obličeje nebo úhlu, pod kterým bude postava stát. Ale právě v téhle fázi se rodí základní kompozice, příběh a nálada celé ilustrace.

🎨 První barvy = první rozhodnutí

V další vrstvě přichází barvy – a s nimi spousta otázek.

Bude batoh hnědý nebo zelený? A jak docílit toho, aby byl obrázek čitelný i jako 4,4cm placka?

Barvy totiž nejsou jen estetická volba. Pomáhají vést oko diváka, vytvářet kontrast a zdůraznit to podstatné. Hledám harmonii mezi tím, co ladí oku, a tím, co je funkční. U placek obzvlášť – protože co se ztratí při zmenšení, už nikdo neuvidí.

🌿 Textury, stíny, světlo

Když mám vybrané barvy, přichází na řadu textury. Jsou to takové drobné „škrábance“ a zrnitosti, které dají ploše život. Když přidám světlo a stín, všechno se začne propojovat.

Je to možná moje nejoblíbenější část. Ta chvíle, kdy se obrázek najednou stane věrohodným.

🖌️ Detaily dělají rozdíl

A pak přichází mikrosvět. Jemné chloupky na uších lišky, kytička, co se trochu odlišuje od ostatních, malý úsměv v koutku úst...

Možná si jich nikdo nevšimne, ale pro mě jsou to prvky, které dělají ilustraci živou a osobní.

Zrovna u dětských ilustrací se snažím vždy přemýšlet i o tom, co by si mohlo dítě „všimnout jako první“. Co ho potěší, pobaví, zaujme.

✨ Atmosféra – to nejjemnější kouzlo

Poslední krok je doladění světla, kontrastu, jemných přechodů. Je to jako když na dort nastrouháte poslední kousek čokolády – není to nezbytné, ale dodá to celé věci jiskru.

U Hukvaldského dobrodruha jsem chtěla, aby působil přívětivě, kouzelně, trochu nostalgicky – jako výprava, na kterou jedete poprvé s mapou a svačinou.

🎁 Proč to celé dělám?

Protože věřím, že i malá věc – třeba placka – může v dítěti zažehnout radost, pocit, že něco dokázalo.

A když na ní bude obrázek, který má duši, možná si ji jednou připne i na větší výpravu. Nebo si ji schová. Nebo se jen usměje, kdykoliv ji uvidí.

💬 A co ty?

Která fáze tě nejvíc baví?

Skicování, barvení, nebo ladění detailů?

Napiš mi do komentářů, co ti dělá při tvoření největší radost – nebo co tě naopak nejvíc trápí. Ráda tě podpořím. A jestli tě baví podobné pohledy do zákulisí, příště vám můžu ukázat třeba návrh pohlednic nebo ilustrace do knihy.

Děkuju, že jsi tady 💙

KDYŽ SE ILUSTRACE VEJDE NA KNOFLÍK: CO OBNÁŠÍ KRESLIT PLACKY

Tue, 08 Jul 2025 11:40:00 +0000

Ilustrovat knihu byl můj sen. Miluju hrát si s detaily, nechat se unášet atmosférou scén a tvořit obrazy, které můžou děti i dospělé zkoumat dlouho a pokaždé v nich objevit něco nového. Nedávno jsem si ale vyzkoušela vytvořit placky.

Formát 4,4 cm je najednou něco jiného než celostránkový obraz v pohádkové knize. Ač se to zdá jako drobnost, změna velikosti mění všechno. Co vypadá skvěle na papíru nebo obrazovce, může po zmenšení zcela zmizet nebo ztratit čitelnost.

KDYŽ SE DETAILY ZTRÁCÍ

Při prvních návrzích jsem si uvědomila, jak moc mě baví zanořit se do detailů. Jenže co v knize působí jako kouzelný doplněk (jemná textura srsti, drobná květina v trávě), na plackách prostě zmizí. A tak přichází výzva: hledat jednoduchost, aniž by ilustrace ztratila duši.

Musela jsem si položit otázku: co je podstatné? Co se opravdu musí dostat na placku, aby nesla náladu, příběh, emoci?

JINÝ RYTMUS TVORBY

Ilustrace placky musí být čitelná na první pohled. Někdy to znamená vzdát se vrstvení a hledat způsob, jak vyprávět co nejjednodušším jazykem. Třeba jen pomocí tří tvarů, jednoho výrazu ve tváři, nebo náznaku děje.

Našla jsem v tom zvláštní radost. Někdy totiž, když uberete všechny kudrlinky, zůstane před vámi pravé sdělení. To, co jste vlastně chtěli říct.

CO JSEM SI ODNESLA

Ilustrace pro malý formát mě naučila víc, než jsem čekala. Zastavit se. Zjednodušit. Nehonit se za detaily, které nikdo neuvidí, ale zaměřit se na to, co chci, aby z ilustrace cítit bylo.

A tak teď kreslím lišku, která sedí na pokladu. Malý kruh, jednoduchá scéna. Ale vím, že když se na ni někdo podívá, usměje se. A to je, myslím, dost.

Ilustrovala jsem svou první knihu – České pohádky

Fri, 04 Jul 2025 22:17:00 +0000

Mám velkou radost, že se s vámi můžu podělit o novinku, na které jsem dlouho a s láskou pracovala. Vyšla má první ilustrovaná kniha České pohádky, kterou napsala Magdalena Wagnerová, a vydalo ji nakladatelství Plot.

Kniha obsahuje výběr známých i méně známých českých pohádek a vyšla rovnou ve čtyřech jazycích – česky, anglicky, německy a španělsky. Ilustrace jsem tvořila v jemném digitálním stylu, který je mi blízký. Chtěla jsem, aby obrázky dětem pomohly ponořit se do světa pohádkových příběhů a probudily jejich fantazii.

Pro mě osobně je to splněný sen – možnost ilustrovat dětskou knihu a zároveň první velkou zkušeností v knižním světě.

📚 Pokud vás kniha zaujala, najdete ji v knihkupectvích nebo na stránkách nakladatelství Plot.

✨ Budu moc ráda, když si ji prohlédnete – a třeba ji věnujete jako dárek malým milovníkům pohádek.

KNIHA KE KOUPI ZDE

Jak podpořit kreativitu: Návrat k dětským nápadům a síla zápisníku

Thu, 10 Oct 2024 14:39:00 +0000

Kreativita je dar, který máme všichni. Pro někoho může být spontánní, pro jiného se může zdát jako tajemná schopnost, kterou je těžké probudit. Existují však způsoby, jak kreativitu podpořit a nechat ji vzkvétat – a to i v dnešním uspěchaném světě. Jedním z nejlepších způsobů je vrátit se k tomu, co nás inspirovalo v dětství, a znovu objevit radost z tvoření.

Vzpomínky z dětství jako zdroj inspirace

Jedním z nejsilnějších nástrojů pro podporu kreativity je zamyšlení nad tím, co nás fascinovalo jako děti. Jako děti jsme měli přirozenou fantazii a nebojácnost v tvoření. Přemýšlejte, co vás tehdy bavilo? Kreslili jste, stavěli modely, psali příběhy nebo vytvářeli nové světy? Tyto dětské zájmy a fantazie mohou být klíčem k nalezení nových nápadů.

Příkladem může být spisovatelka Cressida Cowell, autorka knih Jak vycvičit draka. Už jako dítě milovala draky, kreslila je a vymýšlela k nim příběhy. Tyto dětské nápady se později staly základem pro její úspěšné knižní série. Takže i vaše dětské sny a představy mohou obsahovat semínka kreativních nápadů, které čekají na to, aby byly realizovány v dospělosti.

Objevování nových míst a všímavost k detailům

Dalším skvělým způsobem, jak podpořit kreativitu, je vystavovat se novým podnětům. Návštěva nových míst – ať už je to nová čtvrť ve městě, galerie, nebo příroda – může být obrovským zdrojem inspirace. Nemusíte cestovat na druhý konec světa. Stačí, když si dovolíte vnímat nové věci kolem sebe. Co vás zaujme na procházce? Jaká vůně nebo barva vás osloví? I zdánlivě obyčejné věci mohou otevřít dveře k nápadům.

Není třeba hledat velké momenty – stačí, když budete otevření drobnostem. Často právě malé detaily mohou vést k největším nápadům. Zapisujte si vše, co vás osloví. Nové myšlenky se často rodí z nečekaných spojení mezi věcmi, které jsme viděli, slyšeli nebo četli.

Zápisník – váš osobní kreativní kompas

Jedním z nejlepších nástrojů, jak si udržet kreativitu, je zápisník. Mít jedno místo, kam můžete zapisovat své myšlenky, nápady, citáty z knih, filmů nebo i věci, které vás během dne zaujmou, je k nezaplacení. Tento zápisník se stane vaším osobním kompasem a pomůže vám sledovat, jak se vaše myšlenky vyvíjejí.

Někdy se může zdát, že vás inspirace míjí, ale právě návrat k zápiskům, které jste si dělali, vám může pomoct znovu objevit, co vás zajímá. Když máte zápisník, nemusíte se bát, že zapomenete dobrý nápad. Někdy totiž stačí jediná poznámka, která v budoucnu rozvine myšlenku do podoby velkého projektu.

Zkoušejte nové věci a vystupte z komfortní zóny

Kreativitu podporuje také odvaha zkoušet nové věci. Možná máte pocit, že na něco nemáte talent nebo že se to "nepovede," ale právě tyto obavy mohou být tím, co vás brzdí. Dovolte si experimentovat, udělat chybu nebo vytvořit něco jen pro radost. Když si dáte prostor k tomu, abyste byli nedokonalí, otevřete se novým možnostem. Každá zkušenost vám poskytne novou perspektivu a dovednosti, které mohou podpořit vaši kreativitu.

Závěr: Kreativita jako proces

Podpořit kreativitu znamená především být otevřený novým podnětům a mít odvahu objevovat. Ať už vzpomínkami na dětství, objevováním nových míst nebo vedením zápisníku, je důležité si uvědomit, že kreativita není cíl, ale proces. Je to cesta, na které můžete každý den objevovat nové možnosti a nápady.

Jak se ilustruje Červená Karkulka

Mon, 07 Oct 2024 20:13:00 +0000

Jako ilustrátorka mám často tu čest, znovuobjevovat klasické příběhy a vtisknout jim nový život skrze obrazy. Jedním z největších pokladů evropských pohádek, který mě vždy fascinuje, je příběh o Červené Karkulce. Tento příběh je tak hluboce zakořeněný v naší kultuře, že jeho vizuální ztvárnění představuje výzvu, a přitom nabízí nespočet možností pro tvůrčí vyjádření.

Proces tvorby

Když jsem začala pracovat na této ilustraci, chtěl jsem zachytit dvě klíčové složky příběhu: nevinnost Karkulky a hrozivou přítomnost vlka. Červená karkulka v sobě nese symboliku nebezpečí a varování, ale zároveň je to příběh o dětství, důvěře a ztrátě iluzí. Mým cílem bylo vytvořit obraz, který tyto protiklady vyjádří v harmonii.

V ilustraci jsem Karkulku oblékla do její ikonické červené kápi, která okamžitě identifikuje hlavní postavu, ale i symbolizuje nevinnost spojenou s nebezpečím. Její velké oči, směs překvapení a nejistoty, naznačují, že si začíná uvědomovat přítomnost vlka, a přitom se ještě nevzdala své dětské důvěřivosti.

Barevná paleta

Barvy jsem volila pečlivě. Červená je samozřejmě dominantní barvou, protože přitahuje pozornost a působí silně emocionálně. Symbolizuje nejen nevinnost, ale i hrozbu a nebezpečí, které číhá ve stínech lesa. Pozadí lesa mám znázorněno ve dvou barevných paletách. Teplé tóny symbolizují starou bezpečnou cestu, zatím co zelené a modré symbolizují přechod do nebezpečí.

Kontrast mezi Karkulkou a lesem je také důležitý – červená kápi se zřetelně odráží na pozadí tlumených barev, což podtrhuje její izolovanost a zranitelnost. Vlk je ukrytý v temných odstínech a přesto na něj padá světlo, což naznačuje jeho podvodnou povahu – je blízko, a přitom se skrývá.

Atmosféra a vyprávění

Snažila jsem se, aby ilustrace sama o sobě vyprávěla příběh. Vidíme Karkulku, jak jde lesem, drží květiny a košík s jídlem pro babičku. Je klidná, ale zároveň už tuší, že něco není v pořádku. Tímto momentem zachycuji přechod od bezstarostného dětství do světa plného nebezpečí.

Zároveň vlk – viditelný pouze pro nás, diváky – ukazuje dvojí perspektivu příběhu. Karkulka ho nevidí, ale my ano, což vytváří napětí. Je to varování, že ne vždy vidíme hrozbu, která nás obklopuje.

Symbolika a interpretace

Červená karkulka je nadčasovým příběhem. Při tvorbě jsem se chtěla přiblížit nejen jeho klasické interpretaci, ale i zohlednit současné vnímání. Karkulka může být považována za symbol důvěřivosti, ale také za postavu, která na konci příběhu dozrává. Její cesta lesem není jen fyzická, ale i symbolická – cesta k dospělosti a uvědomění si nebezpečí, která svět nabízí.

Tato ilustrace je nejen pohledem na klasickou pohádku, ale i pokusem přenést její poselství do moderní doby.

Jak vymyslet fantasy stvoření do dětské knihy

Sat, 05 Oct 2024 05:44:00 +0000

Když kreslím stvoření, která obývají světy dětských knih, mám tu úžasnou možnost přivádět k životu bytosti, které existují jen v dětských snech. Mým nejmilejším úkolem je vytvářet taková stvoření, která jsou přátelská, roztomilá, ale i trochu záhadná – přesně jako tento malý skřítek, který vypadá, že se právě usadil na větvi stromu a zkoumá svět kolem sebe. Pojďme se podívat, jak takové tvory vymýšlím.

1. Věk čtenářů – klíč k hravému designu Vždycky přemýšlím, pro koho kniha bude. Mladší děti, jako ty ve věku 4–7 let, ocení veselé a přátelské tvory, kteří vypadají jako plyšové hračky, co mohou kdykoliv ožít. Pro ně vytvářím tvory s velkýma očima, kulatými tvary a jemnými rysy, přesně jako tento skřítek, který má květiny a listy ve vlasech a jehož úsměv je tak neodolatelný, že musí přitahovat nejen děti, ale i všechny malé zvířátka z okolí.

2. Inspirace přírodou – klíč k magii Skřítci a další bytosti v mých ilustracích mají často něco společného s přírodou. Například tento skřítek s hustými chlupy a větvičkami jako vlasy vypadá, že je součástí lesa. Když přemýšlím o novém tvorovi, často kombinuji prvky rostlin, zvířat a přírodních úkazů. Co když je skřítek schopen proměňovat květiny ve světla, aby se mu lépe toulalo v noci po lese? Jeho podoba může být zábavná, ale i praktická.

3. Vzhled a schopnosti – harmonie v detailu Vzhled a schopnosti každého stvoření musí být sladěné. Například tento skřítek, co rád vysedává na větvích stromů, má drobné nožky podobné ptačím drápkům, takže umí lehce balancovat i na těch nejtenčích větvičkách. Křídla z listů naznačují, že by mohl lehce klouzat z jednoho stromu na druhý. Vždycky přemýšlím, jak jeho schopnosti můžou souviset s jeho vzhledem.

4. Silné a slabé stránky – malý hrdina s velkým srdcem V každém příběhu má stvoření nejen své síly, ale i slabiny. Tento malý skřítek může být třeba úžasně obratný na stromech, ale co když má strach z vody? Možná by v dešti jeho květinová koruna zvlhla a ztěžkla, takže by se cítil trochu nemotorně. Tyto malé detaily přidávají hloubku každému stvoření a dělají ho pro děti více uvěřitelným.

5. Prostředí stvoření – jeho domov utváří jeho podobu Skřítek, kterého vidíme na obrázku, je očividně lesní bytost. Má barvy, které se snadno ztratí mezi stromy, a větvičky, které by mu mohly pomoci splynout s okolím. Představte si, že se ráno probudíte v lese a zjistíte, že tento malý skřítek vám spí na větvi nad hlavou! Prostředí, ve kterém stvoření žije, vždy určuje, jak bude vypadat.

6. Osobnost stvoření – odraženo v každém detailu Vzhled a chování jdou ruku v ruce. Tento skřítek je zjevně přátelský, možná trochu šibalský, s tím širokým úsměvem a rozkošnýma očima. Jeho povaha by mohla být stejně hravá jako jeho vzhled – možná si rád hraje na schovávanou mezi větvemi, nebo dokonce kouzlí s květinami, aby zpříjemnil den těm, kdo se zatoulají do jeho lesa.

7. Ilustrace jako most k dětské fantazii - Když kreslím taková stvoření, vím, že děti chtějí vidět detaily, které jim otevřou dveře do jejich vlastních světů. Možná si tento skřítek schovává v kapse semínka kouzelných rostlin, nebo má mezi větvičkami malý poklad, který našel při svých toulkách. Přidání těchto drobných, hravých prvků dává dětem prostor k tomu, aby si samy začaly vytvářet příběhy.

Závěr

Tvorba stvoření, jako je tento skřítek, je pro mě jako ilustrátora neskutečně zábavná. Mým cílem je vždy vytvořit bytosti, které nejen upoutají pozornost dětí, ale také je inspirují k tomu, aby si představovaly své vlastní světy a dobrodružství. Ať už je to malý skřítek s květinami ve vlasech nebo větší, majestátnější tvor, fantazie nemá žádné hranice. A právě to dělá práci pro dětské knihy tak kouzelnou.

Kreativní blok: Ilustrátorův naštvaný kaktus

Tue, 17 Sep 2024 06:13:00 +0000

Každý ilustrátor se s tím alespoň jednou setkal. Sedíte u stolu s nástroji připravenými k tvorbě – tužky, tablety, barvy – a pak to přijde. Najednou zjistíte, že se nemůžete pohnout z místa. Inspirace zmizela. Pocit prázdnoty. Kreativní blok. Jakoby ve vaší hlavě zakořenil naštvaný kaktus – zapíchnutý hluboko a bolestivě bránící v jakémkoliv pokroku.

Ale proč zrovna kaktus? Kaktus je sice rostlina, ale na rozdíl od jemných květin v sobě nese určitou tvrdohlavost. A stejně tak kreativní blok – je nepoddajný, zraňuje vás svými ostny a roste v nepřístupné, suché půdě. Nemůžete ho jen tak obejít. Musíte se s ním vypořádat, a to vyžaduje úsilí a čas.

Jak se kreativní blok (nebo naštvaný kaktus) projevuje?

1. Bolestivé myšlenky: Máte pocit, že vás kreativní proces bodá. Každý pokus o nápad se vrací jako bodnutí od kaktusového trnu. Myšlenky, které byly dříve svěží, jsou teď zaschlé a píchavé.

2. Suchá půda: Inspirace nikde. Pustina. Stejně jako kaktus v poušti, i vaše kreativita má minimum zdrojů. Čekáte, kdy přijde „dešťová sprška“ nových nápadů, ale zatím je zem suchá a rozpraskaná.

3. Zpomalený růst: Kaktusy rostou pomalu, a podobně se i vaše projekty zdají nekonečně pomalé. Každá linie, každý tah tužkou trvá déle než obvykle a ani zdaleka nejste spokojeni s výsledkem.

Jak se vypořádat s naštvaným kaktusem?

Nyní, když už víme, jak je kreativní blok podobný naštvanému kaktusu, je čas zjistit, jak ho zkrotit. S kaktusy to není jednoduché – jsou odolné, ale i ty lze nakonec zvládnout správným přístupem.

1. Dopřejte si čas. Stejně jako kaktus potřebuje čas na růst, i vy potřebujete čas na obnovení kreativity. Někdy je nejlepší nechat věci být, dát si pauzu a vrátit se ke své práci, až se budete cítit svěžejší.

2. Hledejte oázu inspirace. V poušti není mnoho vody, ale občas se objeví oáza. Hledejte ji i vy. Možná najdete inspiraci ve starých skicách, knihách, filmech nebo procházce v přírodě.

3. Experimentujte. Někdy je nejlepší způsob, jak se dostat z kreativního bloku, úplně změnit přístup. Vyzkoušejte nové techniky, barvy nebo nástroje, které jste dosud nepoužili. Stejně jako když kaktus najde nové způsoby, jak přežít, i vy můžete najít nový pohled na svou práci.

4. Nebojte se selhání. Kaktusy jsou odolné právě proto, že přežívají extrémní podmínky. Vytrvejte, i když vám některé pokusy nevyjdou. Každý neúspěch vás přibližuje k řešení.

Závěr

Naštvaný kaktus, tedy kreativní blok, je něco, co zažil každý umělec. Přichází nečekaně a zdánlivě se vás nechce pustit. Ale stejně jako kaktusy mohou růst a kvést v těch nejdrsnějších podmínkách, i vaše kreativita se může znovu rozvinout. Stačí se nebát změn, dát si čas a přijmout fakt, že i tyto pichlavé chvíle jsou součástí vašeho tvůrčího procesu.

Jak používám moodboard

Fri, 13 Sep 2024 20:21:00 +0000

Moodboard je jeden z nejcennějších nástrojů v mém kreativním procesu. Slouží mi jako vizuální mapa inspirací, pocitů a nápadů, které ovlivňují moje finální dílo. Moodboard mi pomáhá lépe porozumět tématu, sjednotit styl a udržet celkovou konzistenci mé práce. V tomto článku vám ukážu, jak využívám moodboard ve svém tvůrčím procesu.

1. Definování cíle

Než se pustím do sestavování moodboardu, je důležité si ujasnit, o čem projekt vlastně je. Pokud pracuji na zakázce, diskutuji se zadavatelem o jeho představách, cílech a klíčových emocích, které má ilustrace vyvolat. Pokud jde o osobní projekt, sama si vymezím náladu, kterou chci sdělit.

2. Shromažďování Inspirace

Moodboard je pro mě sbírkou všeho, co mě inspiruje. Může zahrnovat:

Fotografie
Barvy
Umělecké styly
Textury
Typografii
Kresby nebo ilustrace, které mě zaujaly

Tuto inspiraci hledám všude – na sociálních sítích, jako je Pinterest nebo Instagram, ale také v knížkách, časopisech nebo na procházkách venku. Klíčové je, abych neshromažďovala náhodné obrázky, ale vizuály, které odpovídají náladě a směru, kterým se chci vydat.

3. Vytváření struktury moodboardu

Jakmile mám dostatek materiálu, začínám jej organizovat. Moodboard musí být přehledný a smysluplný. Já preferuji digitální formu. Jiní ilustrátoři vystřihují obrázky z časopisů a nalepuji je na tabuli.

Důležité je uspořádat jednotlivé prvky tak, aby mezi nimi byla vizuální harmonie. Například pokud pracuji s určitou barevnou paletou, shromáždím kolem sebe obrázky s podobnými tóny, abych viděl, jak spolu barvy fungují.

4. Interpretace moodboardu

Moodboard není jenom o hezkých obrázcích. Je to zdroj, který musím pečlivě analyzovat. Ptám se sáma sebe:

Jaké prvky se opakují?
Co vyvolává nejvíce emocí?
Jaké techniky bych mohla z těchto inspirací převzít do své vlastní práce?

Například pokud jsem našla inspiraci v texturách, mohu přemýšlet o tom, jak začlenit určité povrchy nebo vrstvy do své ilustrace. Nebo pokud mě zaujala konkrétní barevná paleta, přizpůsobím ji podle potřeby.

5. Vývoj návrhu a vytváření skic

S moodboardem vedle sebe začínám tvořit první skici. Moodboard mi pomáhá udržovat konzistentní styl a zůstat věrná původní myšlence. Pokud se během procesu ilustrace ztratím nebo nevím, jakým směrem pokračovat, vracím se k moodboardu, abych si připomněla, co jsem chtěla vizuálně sdělit.

6. Finalizace

Moodboard mi slouží až do finální fáze projektu. Pomáhá mi kontrolovat, zda konečný výsledek odpovídá původní vizi.

Závěr

Moodboard je nepostradatelný nástroj v mém procesu tvorby. Pomáhá mi shromáždit nápady, definovat vizuální směr a udržovat konzistenci mé práce.

O Janince

Sun, 18 Aug 2024 18:22:00 +0000

Milé děti, tento příběh se na mou duši stal. Bylo to ještě za časů, kdy babička mojí babičky byla malá holčička a lidé byli zcela odkázání na to, co si vypěstovali na poli. I tak se stalo, že jednoho mrazivého večera v jedné chudobné chaloupce maminka povídá holčičce: „Janinko, dochází nám mouka. Musíme s ní šetřit. Jestli zima brzo neskončí , nebudeme mít, co jíst.“ „Maminko, a proč pořád nekončí zima ?“ zajímala se Janinka. „Protože zima skončí , až bohyně jara Vesna přijde do vsi. Ale ona pořád ne a ne přijít.“ Posteskla si maminka. „Maminko a to není někdo, kdo by ji k nám přivedl?“ Nedala se odbýt holčička. „Milá zlatá, nikdo neví, kde taková bohyně bydlí a vůbec, už se mě na nic nevyptávej, zalez si pod peřinu a hurá na kutě.“ Matinka se zhluboka nadechla a ladným výdechem sfoukla svíčku.

Druhého rána, holčička časně ráno vstala a jarní bohyni nemohla pořád vyhnat z hlavy. „Kde asi taková bohyně bydlí?“ přemýšlela. Vydala se ven a při tom dumání si ani nevšimla, že jí nožky donesly na pole . Na poli foukal vítr tak silně až se Janince rozvázala pentle, která svírala její plavé vlásky a ty se rozcuchaly . „ Fúúú daruj mi tu pentli Janinko, a já ti povím, kde Vesna přebývá.“ Zašeptal vítr. Holčička se zaradovala. „To by si byl moc hodný větře, ale jak ti mám svou pentli darovat?“ „ Vylez na lípu, co roste na okraji pole a uvaž ji na nejvyšší větev. Já až zavěju budu se s ní těšit, jak krásně vlaje! „ „Dobře větříku, splním tvým přáním.“ A jak řekla tak také bylo. Vylezla na lípu a uvázala pentli na nejvyšší větev. „Děkuju ti Janinko, vidíš v dáli ten potůček?“ „Ano“ přikývla holčička. „U jeho pramene najdeš Vesnu.“ Zašeptal vítr . Děvčátko poděkovalo a slezlo z lípy.

Šlo podél potoka a ten se zmenšoval a zmenšoval, až byl úplně tenký. V tom Janinka zaslechla podivný zvuk. „Co to může být?“ ptala se. U viděla překrásnou paní, jak se sklání nad pramenem, oči celé ubrečené a její slzy kanuly do potoka a tím vydávaly onen podivný zvuk. „Dobrý den, paní.“ Osmělila se holčička. „Jsem Janinka od Zvonků.“ „Já jsem bohyně jara Vesna“ vzlykala krásná paní. Děvčátko se zaradovalo „ Vás krásná paní hledám, ale proč pláčete? My ve vsi čeká mě na váš příchod, sýpky máme skoro prázdné a brzy nebudeme mít co jíst.“ Povzdechla si Janinka . „To je právě to, proč tu pláču. Nemůžu převzít vládu po své sestře bohyni zimy Moraně. Poslala jsem svého zajíčka ke slunečnímu bohu pro světlo, které se musí vrátit zpátky na oblohu. Den musí být roven noci. Teprve pak můžu přijít k vám do vesnice. Jenže zajíček se pořád nevrací a já mám strach, jestli se mu něco nestalo.“ Rozplakala se Vesna a její slzy kanuly do potoka. „Půjdu se po něm podívat.“ Řekla rozhodně Janinka a vykročila k lesu.

Holčička neměl a ani tušení, kudy se jde ke slunečnímu bohu. Jediný , co věděl a , bylo, že slunce vychází za lesem. „Přejdu za les, tam určitě slunečního boha najdu.“ Myslela si. Les byl ovšem temný a hluboký. Janince se v něm vůbec nelíbilo, ale kráčela po pěšince dál , když uslyšela vrčení. V tom za velkým dubem uviděla vlka, jak drží v tlapách zajíčka. Chystal se ho právě sníst. „ Prosím tě , pusť zajíčka vlku!“ zvolala Janinka. „I ty pískle malé, co si tady na mě otvírá papulu, proč bych já hrozný vlk měl pustit malého zajíce ? První sním jeho a potom zblajznu tebe!“ Hrozitánsky vrčel vlk a schválně otevíral co nejvíce tlamu, aby vynikly jeho velké zuby. „Je to zajíček bohyně Vesny, který vrací světlo na oblohu. Když ho sníš, jaro nepřijde. Lidé budou mít hlad. Vyšlou lovce a uloví tě!“ Z volalo odhodlaně děvčátko. „Ta tvá slova mají logiku.“ Za přemýšlel vlk. „No dobrá, pustím vás oba. Stejně jste sama kost a kůže a mě už moc zuby neslouží.“ Naposledy zavrčel vlk a zmizel v křoví.

„Děkuji ti Janinko, za záchranu života.“ Zafuněl zajíc. „Vezmi si ode mě toto červeně pomalované vejce. Když ho budeš nosit stále u sebe, bohyně tě budou chránit. A teď už na nic nečekej a utíkej domů. Vesna přebírá vládu!“ naposledy zafuněl zajíc a odhopskal pryč. Janinka běžela do vesnice, jak nejrychleji mohla. Když tam dorazila, všude už to kvetlo a vonělo jarem. Lidé se radovali a zpívali:

Přišla Vesna do vesnice,

otevřeme okenice.

Natrháme kytičky,

Budem zpívat písničky.

O tom že nám zima byla,

ale Vesna způsobila,

že už nám je teplo jen,

úrodu vypěstujem

a proto se radujem!

A co Janinka? Ta se radovala s nimi. O bohyni a zajíčkovi nikde nevyprávěla, stejně by ji to nikdo nevěřil. Až vyrostla v dospělou paní, vyprávěla tento příběh svým dětem a ty ho zase vylíčily svým dětem a tak to šlo až do dnešních dnů. A jak si můžu být jistá, že se to všechno opravdu odehrálo? Inu pořád nosím u sebe dárek od své maminky – červeně pomalované vejce.

Vítejte na mém blogu!

Sun, 18 Aug 2024 18:20:00 +0000

Tady se s vámi ráda podělím o své autorské pohádky a příběhy ze zákulisí tvorby knih. Blog je prostorem, kde můžete nahlédnout do mého tvůrčího procesu a inspirovat se příběhy, které mě provázejí na mé cestě jako ilustrátorky a autorky.

Autorské pohádky

Pohádky mají zvláštní místo v mém srdci. Na mém blogu postupně najdete mé vlastní autorské pohádky, které jsem napsala a ilustrovala. Každý příběh je plný kouzla, dobrodružství a moudrosti, které mají za úkol nejen pobavit, ale také předat důležité životní hodnoty a ponaučení. Doufám, že se vám budou líbit a že si je užijete společně se svými dětmi.

Ze zákulisí tvorby knih

Ráda vás vezmu na cestu, kterou procházím při tvorbě knih. Budu zde sdílet své zkušenosti, postřehy a tipy z procesu psaní a ilustrování dětských knih. Dozvíte se, jak vznikají nápady, jak probíhá skicování a tvorba finálních ilustrací, a také jaké výzvy a radosti přináší spolupráce s autory a nakladateli.

Co očekávat

Nápady a inspirace: Jak se rodí nápady na nové příběhy a ilustrace.
Tvorba postav: Jak vytvářím a rozvíjím postavy, které ožívají na stránkách knih.
Techniky a nástroje: Jaké techniky a nástroje používám při ilustraci a psaní.
Výzvy a úspěchy: Příběhy o překonání překážek a malých vítězstvích na cestě k dokončení knihy.

Připojte se ke mně na této cestě

Doufám, že vás mé příběhy a sdílené zážitky zaujmou a inspirují. Ráda bych, aby tento blog byl místem, kde se můžeme společně radovat z krásy dětské literatury a ilustrací. Pokud máte jakékoliv dotazy nebo chcete sdílet své vlastní zkušenosti a nápady, neváhejte mě kontaktovat nebo zanechat komentář.

Děkuji, že jste se zastavili, a těším se na vaše reakce a zpětnou vazbu!