Formát 4,4 cm je najednou něco jiného než celostránkový obraz v pohádkové knize. Ač se to zdá jako drobnost, změna velikosti mění všechno. Co vypadá skvěle na papíru nebo obrazovce, může po zmenšení zcela zmizet nebo ztratit čitelnost.

KDYŽ SE DETAILY ZTRÁCÍ

Při prvních návrzích jsem si uvědomila, jak moc mě baví zanořit se do detailů. Jenže co v knize působí jako kouzelný doplněk (jemná textura srsti, drobná květina v trávě), na plackách prostě zmizí. A tak přichází výzva: hledat jednoduchost, aniž by ilustrace ztratila duši.

Musela jsem si položit otázku: co je podstatné? Co se opravdu musí dostat na placku, aby nesla náladu, příběh, emoci?

JINÝ RYTMUS TVORBY

Ilustrace placky musí být čitelná na první pohled. Někdy to znamená vzdát se vrstvení a hledat způsob, jak vyprávět co nejjednodušším jazykem. Třeba jen pomocí tří tvarů, jednoho výrazu ve tváři, nebo náznaku děje.

Našla jsem v tom zvláštní radost. Někdy totiž, když uberete všechny kudrlinky, zůstane před vámi pravé sdělení. To, co jste vlastně chtěli říct.

CO JSEM SI ODNESLA

Ilustrace pro malý formát mě naučila víc, než jsem čekala. Zastavit se. Zjednodušit. Nehonit se za detaily, které nikdo neuvidí, ale zaměřit se na to, co chci, aby z ilustrace cítit bylo.

A tak teď kreslím lišku, která sedí na pokladu. Malý kruh, jednoduchá scéna. Ale vím, že když se na ni někdo podívá, usměje se. A to je, myslím, dost.