V tomhle článku vás vezmu do zákulisí tvorby jedné konkrétní ilustrace: Hukvaldského dobrodruha. Kreslila jsem ji pro děti, které navštíví hrad Hukvaldy a vydají se po stopách lišky Bystroušky.

A jak to celé začalo?

🔍 Všechno začíná obyčejnou skicou…

Skica je jako první nádech. V hlavě mám představu – kluk s batohem, liška, někde v pozadí silueta hradu – ale ještě nevím, jak to celé přesně bude vypadat.

Vezmu tužku (digitální, v mém případě) a začnu zkoušet. Kam dát postavu, jak zakomponovat text, kolik detailů se vejde do malého formátu, aniž by to působilo přeplácaně.

Někdy mi to vyjde napoprvé, jindy trávím dlouhé minuty jen hledáním správného výrazu obličeje nebo úhlu, pod kterým bude postava stát. Ale právě v téhle fázi se rodí základní kompozice, příběh a nálada celé ilustrace.

🎨 První barvy = první rozhodnutí

V další vrstvě přichází barvy – a s nimi spousta otázek.

Bude batoh hnědý nebo zelený? A jak docílit toho, aby byl obrázek čitelný i jako 4,4cm placka?

Barvy totiž nejsou jen estetická volba. Pomáhají vést oko diváka, vytvářet kontrast a zdůraznit to podstatné. Hledám harmonii mezi tím, co ladí oku, a tím, co je funkční. U placek obzvlášť – protože co se ztratí při zmenšení, už nikdo neuvidí.

🌿 Textury, stíny, světlo

Když mám vybrané barvy, přichází na řadu textury. Jsou to takové drobné „škrábance“ a zrnitosti, které dají ploše život. Když přidám světlo a stín, všechno se začne propojovat.

Je to možná moje nejoblíbenější část. Ta chvíle, kdy se obrázek najednou stane věrohodným.

🖌️ Detaily dělají rozdíl

A pak přichází mikrosvět. Jemné chloupky na uších lišky, kytička, co se trochu odlišuje od ostatních, malý úsměv v koutku úst...

Možná si jich nikdo nevšimne, ale pro mě jsou to prvky, které dělají ilustraci živou a osobní.

Zrovna u dětských ilustrací se snažím vždy přemýšlet i o tom, co by si mohlo dítě „všimnout jako první“. Co ho potěší, pobaví, zaujme.

✨ Atmosféra – to nejjemnější kouzlo

Poslední krok je doladění světla, kontrastu, jemných přechodů. Je to jako když na dort nastrouháte poslední kousek čokolády – není to nezbytné, ale dodá to celé věci jiskru.

U Hukvaldského dobrodruha jsem chtěla, aby působil přívětivě, kouzelně, trochu nostalgicky – jako výprava, na kterou jedete poprvé s mapou a svačinou.

🎁 Proč to celé dělám?

Protože věřím, že i malá věc – třeba placka – může v dítěti zažehnout radost, pocit, že něco dokázalo.

A když na ní bude obrázek, který má duši, možná si ji jednou připne i na větší výpravu. Nebo si ji schová. Nebo se jen usměje, kdykoliv ji uvidí.

💬 A co ty?

Která fáze tě nejvíc baví?

Skicování, barvení, nebo ladění detailů?

Napiš mi do komentářů, co ti dělá při tvoření největší radost – nebo co tě naopak nejvíc trápí. Ráda tě podpořím. A jestli tě baví podobné pohledy do zákulisí, příště vám můžu ukázat třeba návrh pohlednic nebo ilustrace do knihy.

Děkuju, že jsi tady 💙